Full Text: Příběh Benjamína Zajíčka
One story, four ways to read it
Every story comes in its original version plus several simplified reading levels, so it grows with your child.
The original text is the full story with rich vocabulary and descriptive language, ideal for reading aloud together and for kids who are ready for longer sentences.
The simplified levels retell the same story in shorter, simpler sentences matched to your child's stage. Ages 2-6 uses a few short sentences per scene, perfect for first time readers. Ages 4-8 adds simple dialogue and everyday vocabulary for kids beginning to follow along. Ages 6-10 keeps the language accessible while bringing back more of the story's detail, a natural bridge to the original.
Start at the level where your child is comfortable, and move up when they're ready. Hearing the same story told in richer language each time is one of the best ways to build vocabulary in any language.
Original Text: Příběh Benjamína Zajíčka
Jednoho rána seděl malý králíček na břehu.
Nastražil uši a poslouchal klapot, klapot poníka.
Po cestě přijížděl kočár; řídil ho pan McGregor a vedle něj seděla paní McGregorová ve svém nejlepším klobouku.
Jakmile projeli, malý Benjamin Bunny sklouzl na cestu a vydal se - s hopem, skokem a skokem - navštívit své příbuzné, kteří žili v lese za zahradou pana McGregora.
Ten les byl plný králičích nor; a v nejčistší, nejpísčitější noře ze všech žila Benjaminova teta a jeho bratranci - Flopsy, Mopsy, Cotton-tail a Peter.
Stará paní Králíková byla vdova; živila se pletením králičích vlněných rukavic a muffatees (jednou jsem si koupil pár na bazaru). Také prodávala bylinky, rozmarýnový čaj a králičí tabák (což je to, čemu říkáme levandule).
Malý Benjamin se moc nechtěl vidět se svou tetou.
Obešel zadní stranu jedle a málem spadl na svého bratrance Petera.
Peter seděl sám. Nevypadal dobře a byl oblečený v červeném bavlněném kapesníku.
"Petře," řekl malý Benjamin šeptem, "kdo má tvoje oblečení?"
Peter odpověděl: "Strašák v zahradě pana McGregora," a popsal, jak byl pronásledován po zahradě a jak ztratil boty a kabát.
Malý Benjamin si sedl vedle svého bratrance a řekl mu, že pan McGregor odjel v kočáře a paní McGregorová také - na celý den, protože měla na sobě svůj nejlepší klobouk.
Peter řekl, že doufá, že bude pršet.
V tu chvíli se ozval hlas staré paní Králíkové z králičí nory, volající: "Cotton-tail! Cotton-tail! Přines ještě trochu heřmánku!"
Peter řekl, že by se mohl cítit lépe, kdyby se šel projít.
Odešli ruku v ruce a dostali se na plochý vrchol zdi na konci lesa. Odtud se podívali dolů do zahrady pana McGregora. Peterův kabát a boty byly jasně viditelné na strašákovi, nahoře s starým tam-o'-shanterem pana McGregora.
Malý Benjamin řekl:
"Lidem se ničí oblečení, když se protlačují pod bránou; správný způsob, jak se dostat dovnitř, je slézt po hrušce."
Peter spadl hlavou napřed; ale záhon pod ním byl čerstvě hrabaný a měkký, takže byl v pořádku.
Byl osázen saláty.
Zanechali spoustu malých stopiček po celém záhonu, zejména malý Benjamin, který měl na sobě dřeváky.
Malý Benjamin řekl, že první věc, kterou je třeba udělat, je získat zpět Peterovo oblečení, aby mohli použít kapesník.
Vzali je ze strašáka. Během noci pršelo; v botách byla voda a kabát se trochu srazil.
Benjamin si zkusil tam-o'-shanter, ale byl pro něj příliš velký.
Pak navrhl, že by měli naplnit kapesník cibulí, jako malý dárek pro jeho tetu.
Peter se nezdál, že by se bavil; stále slyšel zvuky.
Benjamin, naopak, byl jako doma a snědl list salátu. Řekl, že často chodí do zahrady se svým otcem pro saláty na jejich nedělní oběd.
(Jméno tatínka malého Benjamina bylo starý pan Benjamin Bunny.)
Saláty byly opravdu velmi pěkné.
Peter nic nejedl; řekl, že by rád šel domů. Pak upustil polovinu cibulí.
Malý Benjamin řekl, že není možné se vrátit po hrušce s nákladem zeleniny. Odvážně vedl cestu k druhému konci zahrady. Šli po malé cestičce na prknech, pod slunečnou, červenou cihlovou zdí.
Myši seděly na svých prahách a loupaly třešňové pecky; mrkaly na Petera Králíka a malého Benjamina Bunnyho.
Pak Peter znovu pustil kapesník.
Dostali se mezi květináče, rámy a kádě. Peter slyšel zvuky horší než kdy jindy; jeho oči byly velké jako lízátka!
Byl krok nebo dva před svým bratrancem, když se náhle zastavil.
To je to, co ti malí králíčci viděli za tím rohem!
Malý Benjamin se podíval jednou a pak, v mžiku, schoval sebe, Petera a cibule pod velký koš....
Kočka vstala, protáhla se a přišla očichat koš.
Možná se jí líbila vůně cibule!
Každopádně si sedla na vrchol koše.
Seděla tam pět hodin.
Nemohu vám nakreslit obrázek Petera a Benjamina pod košem, protože tam byla úplná tma a protože vůně cibule byla silná; rozplakala Petera Králíka a malého Benjamina.
Slunce se dostalo za les a bylo už docela pozdě odpoledne; ale kočka stále seděla na koši.
Nakonec se ozvalo pitter-patter, pitter-patter, a zdi nad nimi spadlo několik kousků malty.
Kočka vzhlédla a uviděla starého pana Benjamina Bunnyho, jak si vykračuje po vrcholu zdi horní terasy.
Kouřil dýmku králičího tabáku a měl v ruce malou hůlku.
Hledal svého syna.
Starý pan Bunny neměl pro kočky žádné využití.
Udělala obrovský skok z vrcholu zdi na vrchol kočky a vyhnal ji z koše do skleníku.
Kočka byla příliš překvapená, aby se bránila škrábáním.
Když starý pan Bunny zahnal kočku do skleníku, zamkl dveře.
Pak se vrátil ke koši a vytáhl svého syna Benjamina za uši a měl s ním pevné slovo.
Pak vytáhl svého synovce Petera.
Pak vytáhl kapesník s cibulí a vyšel ze zahrady.
Když se pan McGregor vrátil asi o půl hodiny později, všiml si několika věcí, které ho zmátly.
Vypadalo to, jako by někdo chodil po celé zahradě v páru dřeváků - jenže stopy byly směšně malé!
Také nemohl pochopit, jak se kočka mohla zamknout ve skleníku a zamknout dveře zvenčí.
Když se Peter vrátil domů, jeho matka mu odpustila, protože byla tak ráda, že našel své boty a kabát. Cotton-tail a Peter složili kapesník a stará paní Králíková navlékla cibuli a pověsila ji na strop kuchyně, spolu s trsy bylinek a čajem.