Full Text: Oríire Hans
One story, four ways to read it
Every story comes in its original version plus several simplified reading levels, so it grows with your child.
The original text is the full story with rich vocabulary and descriptive language, ideal for reading aloud together and for kids who are ready for longer sentences.
The simplified levels retell the same story in shorter, simpler sentences matched to your child's stage. Ages 2-6 uses a few short sentences per scene, perfect for first time readers. Ages 4-8 adds simple dialogue and everyday vocabulary for kids beginning to follow along. Ages 6-10 keeps the language accessible while bringing back more of the story's detail, a natural bridge to the original.
Start at the level where your child is comfortable, and move up when they're ready. Hearing the same story told in richer language each time is one of the best ways to build vocabulary in any language.
Original Text: Oríire Hans
Hans ṣiṣẹ́ fún ọkùnrin olóore kan fún odidi ọdún méje. Ní ọjọ́ kan, Hans sọ pé,
”Àkókò ti tó fún mi láti lọ sílé lọ́dọ̀ ìyá mi. Ǹjẹ́ mo lè gba owó iṣẹ́ mi báyìí?”
Ọkùnrin náà dáhùn pé,
”O ti jẹ́ ìrànlọ́wọ́ ńlá ní gbogbo ọdún wọ̀nyí, mo sì fẹ́ san ẹ̀san rẹ títọ́.”
Pẹ̀lú èyí, ó fún Hans ní ìṣù wúrà kan tí ó tóbi bíi orí rẹ̀. Hans wé wúrà náà sínú àpò kan, ó gbé e kọ́ èjìká rẹ̀, ó sì bẹ̀rẹ̀ ìrìn-àjò rẹ̀ lọ sílé. Bí ó ṣe ń rìn lọ ní ojú ọ̀nà, ó pàdé ọkùnrin kan tí ó ń gun ẹṣin.
”Óò, ohun ìyanu gbáà ni ó gbọ́dọ̀ jẹ́ láti gun ẹṣin!” ni Hans kígbe. ”Ó gbọ́dọ̀ rí bíi pé ènìyàn jókòó sínú àga tó rọ̀ṣọ̀mù, tí o sì dé òpin ìrìn-àjò rẹ láì kọsẹ̀ sí gbogbo òkúta.”
Ẹlẹ́ṣin náà gbọ́ èyí, ó sì sọ pé,
”Nígbà náà sọ fún mi, Hans, kí ló dé tí ò ń rìn nílẹ̀ nígbà tí o ń fẹ́ láti gun ẹṣin?”
”Mo gbọ́dọ̀ gbé odidi wúrà yìí lọ sí ilé,” ni Hans sọ. ”Òun ni èrè fún iṣẹ́ ọdún méje mi. Ó wúwo púpọ̀ tó bẹ́ẹ̀ gẹ́ tí ó ń pa èjìká mi lára, tí ó sì ń fa orí mi sí ẹ̀gbẹ́ kan.”
”Ó dára,” ni ẹlẹ́ṣin náà sọ, bí ó ti ń dẹwọ́ ẹṣin rẹ̀, ”Mo lè gbà ọ́ lọ́wọ́ ẹrù wíwúwo yẹn. Èmi yóò fún ọ ní ẹṣin mi tí ìwọ bá fún mi ní odidi wúrà rẹ.”
”Tayọ̀tayọ̀—mo sì dúpẹ́!” ni Hans sọ. ”Ṣùgbọ́n yóò nira fún ọ púpọ̀ láti gbé e.”
Ọkùnrin náà sọ̀kalẹ̀, ó sì mú ìṣù wúrà náà. Lẹ́yìn náà, ó ran Hans lọ́wọ́ láti gùn ún, ó sì fi ìjánu náà sí i lọ́wọ́.
”Tí o bá fẹ́ lọ kánkán,” ó sọ pé, ”ohun tí o kàn ní láti ṣe ni pé kí o dún ahọ́n rẹ, kí o sì kígbe pé, 'Dìde!'”
Inú Hans dùn púpọ̀ láti jókòó lórí ẹṣin náà. Fún ìgbà díẹ̀, ó ń gùn ún lọ jẹ́ẹ́jẹ́ẹ́.
Nígbà náà, ó rò pé òun fẹ́ láti sáré sí i. Nítorí náà, ó fi ahọ́n rẹ̀ ṣe pọ́kí, ó sì sọ pé,
”Máa lọ! Máa lọ!”
Ẹṣin náà bẹ̀rẹ̀ sí í rìn kánkán. Níwọ̀n bí Hans kò ti mọ bí yóò ṣe dá a dúró, ẹṣin náà túbọ̀ ń sáré kánkán sí i títí tí ó fi gbé Hans sọ sínú kòtò nígbẹ̀yìn. Ẹṣin náà ì bá ti sá lọ, ṣùgbọ́n ọkùnrin kan tí ó ń darí màlúù ni ó dá a dúró.
”Gígùn ẹṣin kì í ṣe eré rárá,” ni Hans sọ bí ó ṣe ń rákò jáde nínú kòtò. ”Kì í ṣe lórí ẹranko tí kò ka títàpá àti bẹ́ fò sí nǹkan kan. Ẹ wò bí màlúù rẹ ṣe dára tó! Ènìyàn lè rìn jẹ́jẹ́ lẹ́yìn rẹ̀, ó sì ń fún ni ní wàrà àti bọ́tà àti wàràkàṣì ní ojoojúmọ́. Óò, báwo ni mo ṣe fẹ́ láti ní màlúù kan tó!”
”Ó dára,” ni ọkùnrin náà sọ, ”níwọ̀n bí o ti fẹ́ ẹ tó bẹ́ẹ̀, èmi yóò fi màlúù mi pàṣípààrọ̀ fún ẹṣin rẹ.”
Hans gbà pẹ̀lú ayọ̀. Ọkùnrin náà bẹ́ gun ẹṣin náà, kò sì pẹ́ tí ó fi pòórá lójú.
Háǹsì da màlúù náà síwájú, ó ń rò nípa irú ìdúnàádúrà rere tí ó ṣe. ”Tí mo bá ní búrẹ́dì nìkan, tí iṣẹ́ mi yóò sì rí i fún mi dájúdájú, n óò ní bọ́tá àti wàràkàṣì láti jẹ nígbà tí ebi bá ń pa mí. Nígbà tí òùngbẹ bá ń gbẹ mí, mo le è mu wàrà.”
Ní ọ̀sán gangan, ooru mú gan-an, òùngbẹ sì bẹ̀rẹ̀ sí í gbẹ Háǹsì púpọ̀. Ó ń dá pápá gbangba kan kọjá níbi tí kò ti sí kànga tàbí orísun omi kankan lójú.
”Àkókò náà nìyí,” ó wí, ”fún màlúù mi láti fún mi ní wàrà dáadáa láti mu.”
Ó so màlúù náà mọ́ igbó kékeré kan lẹ́gbẹ̀ẹ́ ọ̀nà, ó sì lo fìlà rẹ̀ gẹ́gẹ́ bí i garawa. Ṣùgbọ́n kò rí ẹ̀kán wàrà kan ṣoṣo gbà. Àti pé nítorí ó jẹ́ ẹni tí kò mọ wàrà fún rárá, màlúù náà tà á ní ẹsẹ̀ tó bẹ́ẹ̀ gẹ́ẹ́ tí ó fi ṣubú lulẹ̀ gbàgàrà. Bí ó ti jókòó níbẹ̀, èrò kan wá sí ọkàn rẹ̀: ó ti fi wúrà rẹ̀ ṣe pàṣípààrọ̀ fún ẹṣin kan, lẹ́yìn náà ó fi ẹṣin ṣe pàṣípààrọ̀ fún màlúù yìí. Ǹjẹ́ ó ń ṣe àwọn ìpinnu rere bí?
Nígbà náà gangan ni elẹ́ran kan rìn dé pẹ̀lú ẹlẹ́dẹ̀ kan nínú kẹ̀kẹ́-ọwọ́ kan.
”Kí ló ṣẹlẹ̀ gan-an?” ó béèrè, bí ó ti ń ran Hans lọ́wọ́ láti dìde dúró.
Hans sọ gbogbo ìtàn náà fún un. Elẹ́ran náà rẹ́rìn-ín, ó sì sọ pé, ”Màlúù yẹn kò ní wàrà kankan láti fi fúnni. Ó ti gbó, ó sì wúlò fún ẹran jíjẹ nìkan.”
”Ó mà ṣe o,” ni Hans sọ, bí ó ti ń họ orí rẹ̀. ”Bó tilẹ̀ jẹ́ pé yóò mú ẹran púpọ̀ wá, n kò fi bẹ́ẹ̀ fẹ́ràn ẹran màlúù. Màá kúkú fẹ́ràn ẹran ẹlẹ́dẹ̀ títóbi, tó sanra dáadáa bíi tìrẹ.”
”Tó bá rí bẹ́ẹ̀, Hans,” ni elẹ́ran náà sọ, ”nítorí àánú, màá fún ọ ní ẹlẹ́dẹ̀ mi ní pàṣípààrọ̀ fún màlúù rẹ.”
Hans, tí ó ṣì ń ronú nípa àwọn pàṣípààrọ̀ rẹ̀, gbà. Ṣùgbọ́n bí ó ti ń bá ìrìn-àjò rẹ̀ lọ pẹ̀lú ẹlẹ́dẹ̀ náà, ọkàn rẹ̀ kò balẹ̀.
Láìpẹ́, ọmọkùnrin kan tí ó gbé ẹyẹ gágá sábẹ́ abíyá rẹ̀ wá darapọ̀ mọ́ ọn.
”Wọ́n lè ti jí ẹlẹ́dẹ̀ yẹn gbé,” ni ọmọkùnrin náà kìlọ̀. ”Àwọn ọkùnrin kan ń wá a. Yóò burú fún ọ tí wọ́n bá bá a ní ọwọ́ rẹ. Èmi yóò ràn ọ́ lọ́wọ́—fún mi ní ẹlẹ́dẹ̀ náà kí o sì gba ẹyẹ gágá mi dípò rẹ̀.”
Hans, nítorí ẹ̀rù pé òun yóò kó sínú ìyọnu, ó gbà. Ọmọkùnrin náà yára sáré lọ pẹ̀lú ẹlẹ́dẹ̀ náà, Hans sì ń bá ìrìnàjò rẹ̀ lọ pẹ̀lú ẹyẹ gágá sábẹ́ abíyá rẹ̀. Bí ó ṣe ń rìn lọ, ó bẹ̀rẹ̀ sí í ṣe kàyéfì bóyá òótọ́ ni ìtàn ọmọkùnrin náà, ṣùgbọ́n ó ti pẹ́ jù láti yí ọkàn rẹ̀ padà.
”Nígbà tí mo bá rò ó,” ó sọ fún ara rẹ̀ pé, ”Mo jèrè nínú pàṣípààrọ̀ yìí. Mo ní ẹyẹ gágá tó dára láti jẹ, ọ̀rá ẹyẹ gágá láti fi pa búrẹ́dì mi, àti ìyẹ́ funfun tó lẹ́wà láti fi kún inú ìrọ̀rí. Inú ìyá mi yóò dùn púpọ̀!”
Ṣùgbọ́n lẹ́yìn náà, ó dúró díẹ̀. Ìyá rẹ̀ ti ń dúró de rẹ̀ fún ọdún méje. Ó bẹ̀rẹ̀ pẹ̀lú wúrà—wúrà tí ì bá ti ran àwọn méjèèjì lọ́wọ́. Nísinsìnyí, ẹyẹ gágá nìkan ni ó ní. Kí ni ó ti ṣe yìí?
Fún ìgbà àkọ́kọ́, ó ronú jinlẹ̀ nípa àwọn pàṣípààrọ̀ rẹ̀. Ìkọ̀ọ̀kan wọn dà bí èrò tó dára, ṣùgbọ́n ní gbogbo ìgbà ni ó ti fi nǹkan tó níye lórí sílẹ̀. Ó ní ìmọ̀lára ẹrù wíwúwo nínú àyà rẹ̀.
Nígbẹ̀yìn, ó dé abúlé kan. Níbẹ̀, ó rí apọ́n-ọ̀bẹ kan tí ń yí kẹ̀kẹ́ rẹ̀. Bí ó ti ń ṣiṣẹ́, ó ń kọrin:
"Mo ń pọ́n àwọn ọ̀bẹ àti àlùmọ́gàjí àtijọ́ bíi tuntun,
Kẹ̀kẹ́ mi sì ń yí po bí ẹ̀fúùfù."
Hans dúró láti wò ó. "Iṣẹ́ rẹ gbọ́dọ̀ jẹ́ iṣẹ́ rere," ó wí, "níwọ̀n bí o ti ń kọrin báyìí nígbà tí o ń ṣiṣẹ́."
"Lóòótọ́," ọkùnrin náà wí. "Apọ́n-ọ̀bẹ rere máa ń rí owó nínú àpò rẹ̀ nígbà gbogbo. Ṣùgbọ́n sọ fún mi—níbo ni o ti ra ẹyẹ gágá dáradára yẹn?"
"Mi ò rà á," Hans wí. "Mo fi ẹlẹ́dẹ̀ mi pàṣípààrọ̀ fún un."
"Hóò? Níbo ni o sì ti rí ẹlẹ́dẹ̀ náà?"
"Mo ṣe pàṣípààrọ̀ màlúù mi."
"Àti màlúù náà?"
"Mo fi ṣe pàṣípààrọ̀ fún ẹṣin kan."
"Àti ẹṣin náà?"
"Mo fi ṣe pàṣípààrọ̀ fún ìṣù wúrà kan tí ó tóbi tó orí mi."
"Báwo ni o sì ṣe rí wúrà náà?"
"Òun ni owó-ọ̀yà mi fún iṣẹ́ ọdún méje."
Apọ́n-ọ̀bẹ náà wo Hans pẹ̀lú àníyàn. "Ọ̀rẹ́ mi," ó wí jẹ́ẹ́jẹ́ẹ́, "o ti fi iṣẹ́ ọdún méje ṣe pàṣípààrọ̀ nù. Wúrà yẹn ì bá ti ra oúnjẹ fún ìdílé rẹ fún ọ̀pọ̀lọpọ̀ oṣù, tàbí ran ìyá rẹ lọ́wọ́ ní ọ̀pọ̀lọpọ̀ ọ̀nà. Nígbà tí o bá ṣe pàṣípààrọ̀ àwọn ohun iyebíye, o ń fi àwọn àǹfààní tí wọ́n lè pèsè ṣe pàṣípààrọ̀ nù."
Hans dúró díẹ̀. Ó bẹ̀rẹ̀ pẹ̀lú wúrà láti iṣẹ́ ọdún méje—wúrà tí ó lè ra oúnjẹ, aṣọ, tí ó sì lè ran ìyá rẹ̀ lọ́wọ́. Nísinsìnyí, ó ní pẹ́pẹ́yẹ ńlá kan ṣoṣo.
”Di apọ̀n-ọ̀bẹ bíi tèmi,” ọkùnrin náà fi lọ̀ ọ́. ”Gbogbo ohun tí o nílò ni òkúta ìpọ̀nbẹ. Èmi yóò gba pẹ́pẹ́yẹ ńlá rẹ fún un. Kí ni o wí?”
Hans wo pẹ́pẹ́yẹ ńlá náà, lẹ́yìn náà ó wo òkúta ìpọ̀nbẹ náà. Ó rántí ìyá rẹ̀ tí ń dúró dè é, àti bí yóò ti rẹ̀wẹ̀sì tó tí ó bá padà sílé pẹ̀lú ọwọ́ òfo. ”Èmi... Èmi kò mọ̀,” ó sọ ọ́ rọ̀ra. ”Mo ti ṣe ọ̀pọ̀lọpọ̀ pàṣípààrọ̀ lónìí, ọ̀kọ̀ọ̀kan wọn sì dàbí èrò rere nígbà náà. Ṣùgbọ́n nísinsìnyí mo rí i pé mo ti ń fi iye iṣẹ́ àṣekára mi fúnni lásán. Bóyá ó yẹ kí n pa pẹ́pẹ́yẹ ńlá yìí mọ́ kí n sì ronú dáadáa.”
Apọ̀n-ọ̀bẹ náà rẹ́rìn-ín múṣẹ́. ”Èrò ọlọ́gbọ́n ni ìyẹn, ọ̀dọ́mọkùnrin. Owó àti àwọn ohun iyebíye dúró fún àkókò àti akitiyan rẹ. Máa ronú dáadáa nígbà gbogbo kí o tó fi wọ́n ṣe pàṣípààrọ̀.”
Hans dúpẹ́ lọ́wọ́ ọkùnrin náà, ó sì tẹ̀síwájú ní ọ̀nà rẹ̀ pẹ̀lú pẹ́pẹ́yẹ ńlá náà. Bí ó ti ń rìn, ó rònú nípa gbogbo pàṣípààrọ̀ rẹ̀ ní ọjọ́ náà. Ó mọ̀ pé òun ti kánjú jù, òun sì ti fọkàn tán àwọn àjèjì tí ó lè jẹ́ pé wọ́n kò ṣòótọ́ sí òun. Ìtàn ọmọkùnrin náà nípa ẹlẹ́dẹ̀ náà lè má jẹ́ òótọ́ rárá—ó yẹ kí ó béèrè àwọn ìbéèrè púpọ̀ tàbí kí ó rònú jinlẹ̀ dáradára. Kò rònú nípa iye tí wúrà rẹ̀ jẹ́ gangan tàbí àwọn àǹfààní tí ó lè mú wá. Wúrà tí ó ti ṣiṣẹ́ fún ọdún méje láti rí gbà ti lọ, pẹ́pẹ́yẹ ńlá nìkan sì ni ó kù pẹ̀lú rẹ̀.
Níkẹyìn, ó dé ibi orísun omi kan, ó sì dúró láti sinmi àti láti mu omi. Ó gbé pẹ́pẹ́yẹ ńlá náà lẹ̀ pẹ̀lú ìṣọ́ra, ó sì wò ó. ”O lè má jẹ́ wúrà,” ó sọ fún pẹ́pẹ́yẹ ńlá náà, ”ṣùgbọ́n o jẹ́ nǹkan kan. Àti pé mo ti kọ́ ẹ̀kọ́ pàtàkì kan lónìí: Mo gbọ́dọ̀ rònú dáradára nípa iye tòótọ́ tí àwọn nǹkan jẹ́ àti àwọn àǹfààní tí wọ́n lè mú wá kí n tó fi wọ́n ṣe pàṣípààrọ̀.”
Nígbà tí Hans dé ilé ìyá rẹ̀, ó sọ gbogbo ìtàn náà fún un pẹ̀lú ọkàn tó wúwo.
”Ẹ dárí jìn mí, Ìyá mi,” ó wí. ”Mo ṣiṣẹ́ fún ọdún méje láti jèrè wúrà yẹn, mo sì fẹ́ fi ràn yín lọ́wọ́. Ó yẹ kí n ti rò nípa ohun tí ó lè ṣe fún wa ní tòótọ́ kí n tó fi pàṣípààrọ̀ rẹ̀.”
Ìyá rẹ̀ tẹ́tí sílẹ̀ pẹ̀lú sùúrù.
”Hans ọ̀wọ́n mi, o ti kọ́ ẹ̀kọ́ tó níye lórí. Wúrà yẹn dúró fún ọdún méje nínú ayé rẹ: àkókò rẹ, akitiyan rẹ, àti iṣẹ́ aṣekára rẹ. Nígbà tí o bá fi àwọn nǹkan tó níye lórí ṣe pàṣípààrọ̀ láì rò ó, o ń sọ àwọn àǹfààní nù ni. Ṣùgbọ́n o ti jèrè nǹkan tó ṣe pàtàkì: ọgbọ́n láti ronú dáadáa àti láti ṣètò ṣáájú.”
Hans mi orí. ”Láti ìsinsìnyí lọ, n óò máa ronú nípa iye tí àwọn nǹkan jẹ́ ní tòótọ́, n óò máa ṣètò ṣáájú fún ohun tí a nílò, n óò sì máa ṣọ́ra dáadáa nípa ẹni tí mo bá fọkàn tán.”
Ìyá rẹ̀ rẹ́rìn-ín múṣẹ́.
”Rántí, ọmọ mi: bí ó tilẹ̀ jẹ́ pé o lè gbádùn àwọn nǹkan tí o rí ní iwájú rẹ, máa ronú dáadáa nígbà gbogbo bóyá o fẹ́ fi wọ́n sílẹ̀ ní tòótọ́.”
Bẹ́ẹ̀ ni Hans sì bẹ̀rẹ̀ sí í lóye pé bí ó tilẹ̀ jẹ́ pé òun ti pàdánù wúrà òun, òun ti jèrè nǹkan tó ṣọ̀wọ́n—ọgbọ́n láti mọ rírì ohun tí òun jèrè àti láti ronú dáadáa kí òun tó ṣe ìpinnu.
